Sv. Alois na farní zahradě – V listopadu byla umístěna na zahradě u děkanství v Chlumci nad Cidlinou socha sv. Aloise, který drží v náručí nemocného ubožáka, od akademického sochaře Františka Bartoše (1911 – 1981).
U některých obyvatel našeho města to vzbudilo údiv a ptali se mne, proč socha není umístěna na některém z veřejných míst, kde by ji mohlo obdivovat více lidí. Socha, kterou mistr Bartoš vytvořil v letech 1951 – 53 v areálu Umělecké školy v Hořicích, byla původně určena pro farnost Červený Kostelec, ale vzhledem k době komunistické totality nebylo možné původní zakázku realizovat. Dílo mistra Bartoše bylo nařízením komunistů dokonce určeno ke zničení. Jen díky statečnosti některých zaměstnanců Umělecké školy se podařilo dílo ukrýt a později přepravit na zahradu Bartošových do Hradce Králové. Je potřeba jasně sdělit, že se nejedná o žádný církevní majetek, ale že socha sv. Aloise je velkodušnou zápůjčkou rodiny paní Marie Bartošové z Hradce Králové naší chlumecké farnosti. Přáním rodiny Bartošových je, aby dílo sloužilo některé farnosti. Jelikož se s Bartošovými znám řadu let, rozhodl jsem se o sochu požádat. Věřím, že přítomnost sv. Aloise bude obohacením pro všechny návštěvníky farní zahrady.
Kdo je vlastně sv. Alois? – Alois Gonzaga se narodil roku 1568 v Lombardii jako nejstarší syn markýze z Castiglione u Mantovy v Horní Itálii. Otec ho vybral pro vojenskou dráhu. Matka ho vychovávala ke zbožnosti a bázni Boží. Silně ovlivněn osobností kardinála Karla Boromejského, od něhož Alois přijal ve svých dvanácti letech první svaté přijímání, uzrálo v chlapci rozhodnutí vzdát se nároků na majetek ve prospěch svého mladšího bratra Rudolfa, a sloužit jen Bohu. Přes počáteční odpor svého otce vstoupil Alois 21. listopadu 1585 v Římě jako novic do jezuitského řádu. Po dvou letech složil sliby. Celý svůj život věnoval tento mladý muž teologickým studiím a péči o těžce nemocné. Při velké morové epidemii v Římě se Alois staral o nemocné, rozdával útěchu a snažil se o důstojné pohřbívání zemřelých. Při péči o nemocné morem se nakonec sám nakazil a zemřel 21. června 1591 v Římě. V roce 1726 byl prohlášen za svatého. Je patronem mládeže, studentů a nemocných.
Pavel Seidl